Srdce rozpuštěná pilulka letních hříček
šplouchání rozumu v hodinkach s vodotryskem
krevní destičky napodobují domino
kanonádu klopýtání v rudé
mlčení pozbylo krásy až před svítáním
hozená rukavička konvertovala v dlažební kámen
11/1/2012 Karlín

———————————————————————–

Ráno čtu básně
nacházím země nikoho
vybydlené opálené pláně

posnídaným slovem sazím stromy
čím víc jich je
tím hůře trávím den

klíč vložila jsem do jablek
krásných kulatých můj – ty smutků

odmykám se směrem k tobě
pamatuj
27/1/2012 Karlín

———————————————————————–

Skončila válka v kleci
kde ostrá žebra kanárků
vyšívala Psýché šatičky
křížovým stehem
7/2/2012 Vídeň

———————————————————————–

Neštěstí nechodí nikam
sedí doma za ústředním topením
a nahřívá si uši
téměř osleplé hrůzou
nad tím jak je svoláváme k Činu
23/2/2012 Karlín

———————————————————————–

Ta Malá Odaliska
snadno se poddá
a NIC nezíská

Maya upocená k smrti až k uondání
šla si umýt svědomí a stíny
Goya nemarnil čas
mezitím
polichocen
pohrál si se svými přízraky
vyhřezlými

Dlaždičky na cestě z lesa
měly spáry
měly spáry
měly spáry

Devátá je sonáta
a také barva duhy

Čardáš zatančil
čertík z krabičky od sardinek
páchne
uplaval 100 metrů kraula
v svojí vině
(me noli tangere)
a teď se bojí
v pšeničném poli
vlastního semene
vlastní naděje
(mae maxima culpa)
páchne…
(ichtys)
rybinou ve víno – vině

Tělo je jako poštovní schránka
nevyjde nikdy cos vložils

Goya a Maya
milují se
těla jsou horká od saténu
co zapális nechť hoří
…

Eva není jen jméno
Žena není jen Žena

Čertík z krabičky
uškrcen na pružině
Baletka mazurku
bezduchá tančí

Přízraky přihlíží
tvojí vině
ta ve vodě konečky
rukou si smáčí

A pašije začly!
Pašije začly…

Ryby si kostrou drbou záda

kdo hříchem začal
hříchem neskončí
hříchem ať skončí
27/3/2012 Cafe v Lese – Karlín

———————————————————————–

Pasouc stáda tuleňů
unikáš tam kam patříš
V jejich kůži oděna
přijímáš šípy jak nedělní návštěvy

Co po tobě sklouzne
mění se v okamžení v slzy
Polévku vlastních prodlev
13/4/2012 Karlín

———————————————————————–

Velké prádlo se u nás vždy pralo v čase šábesu
kromě černých očí pralo se všechno i svědomí
this is the end

(Tak samozřejmě uchopila zrcadlo a zkušeně z něj vykrojila vlastní duši – zapraskalo to – střepiny polaskaly zápěstí… červená ústům sluší – sprostá slova a na jazyku uzel o velikosti zaťaté pěsti – nezvučný chumel – neprošel nikdo)

Bůh tolik miloval lidi
že jim daroval dítě
nedělní neviňátko
svatý týden v nich zajiskřil
třpytkami v tělech ryb a žen
po víně jak po krvi
lepkavo sladko
chléb letěl vzduchem
Chagall na housle hrál
this is the end
(Zvuk radosti – hozené hřeby – pomalu rozpouštějí se v kopytech jatečních koní – semíláš poslední zrnka rána – ve tmě zavoněl ptáčí zpěv a řeznický vůz projel ti zřítelnicí okenic jak břitva – pohleď nebesa berou si Syna zpátky)

Pustím je jen tam
kam pustit je chci
neboť překročí-li práh
pak vykradou ti dům

Zanechají jej prázdný a nečistý
a tebe nahou v koutě
dvě černé oči do světla
this is the end
15/3/2012 Cafe v Lese – Karlín

———————————————————————–

Vzduch voněl mateřským mlíkem
Slunce vpálilo mi tři kulky do hlavy
Ženy napřáhly paže
směrnice ku konci světa
Praha utopila se ve Vltavě
a spánek udělil mi milost
toho odpoledne
19/05/2012 Naplavka/Karlin

———————————————————————–

Horká těla hvězd do souhvězdí poskládáné pentagramy neštěstí a postižené touhy – hnáty slov okázale ukazuješ tmě – ubylo by tě v náručích jako nemocného měsíce
2/7/2012 Karlin

———————————————————————–

Do své kůže vystříhávám úsměvy andělům
záplavou vlasů – sebeklamů
ucpávám průrvy ozubených děr
aby od zítřka neproniklo k tobě nic
z hluku mých ústrojí
6/8/2012 Karlín

———————————————————————–

Popelem z úst poznamenávám cesty na nichž co kříž to díkuvzdání
2010 / Mnisek pod Brdy

———————————————————————–

Zas inspiruješ a já jsem sytějsí než chléb
to moukou a kvasem zacpu ti ústa nesmlouvavě chtivá
Bušení větru na spánky spánku
a potloukaní zbloudilých vatových ovcí na pastvinách božích
tam připadám si bezbranná jako rybí kudlička
při malomocnosti šupin otvírání kůže
Své poklady snesu ti až k prstům tvých sněžnic
za bílých třpytivých nocí tolik podobným bouři ve sklenici vodky
Benátské sklo bude mi sestrou v odlesku marnivosti lásky
sama sobě budu otrokem
Už teď se těším až ochočená rozplynu se pod bičem múz
a každá krůpěj krve jako sémě dá mi vyrůst v poušti
do takové krásy až nebesa zastaví svůj pláč
2009 / Edinburgh / dedikovano Jirimu Ganovi

 

Havran propůjčil mi svůj dráp k zorání úrodného pole dnes
letím nad městem lesknouc se zlatem hvězd
krev vaří se na všechny způsoby
neochutnáš ještě
mám vlasy za zuby
mé ruce jsou kleště
cukrovou pěnu u huby
s příchutí malátného deště
2011 sms / Mistr a Markétka

———————————————————————–

Tanec závojnatky co smutek nosí po svém muži již po tři léta
Vůně tlejících jablek je lepkavá a zžírá malátně tvé pozdní odpoledne
Vyluzuješ podivnou hudbu podobnou tichu pro nic za nic
Alenka z Říše divů by mne dnes pozvala na čaj o třetí
na druhou odmocninu z pláče
Za dveřmi pokoje spánku
uprostřed kočičích chloupku a mňoukání zelených očí
v kůži nahá a sama se budit odmítám
Už nikdo mi nesmí odpírat kročeje městem načaté
a rozhlížení v okna slepá
2008 zizkovská / dedikována Martinovi

———————————————————————–

Zralá jsem k slovům – ke všemu zraji… akorát
příliš dlouho zdá se mi – jen čas mít čas –
aneb tohle měl být triumfální marš! co na tom…
vlasně jenom víno zná má slova
– namáčím je do krvavé spousty o samotě osamotě –
a nic z toho co chci opravdu říci se ještě nenarodilo
cca 1999 – 2002?

———————————————————————–

Od paty k hlavě napuštěni olovem
cínoví vojáčci a papírové baletky
takoví jsou lidé

Je mě tak málo…
chtěla bych se rozprostřít… do tebe a výš
ale o tom se nesmí mluvit
to může jenom noc ne nepodobná smrti
v které už nemáš co ztratit

Proto ta dvojsečná slova
zítra si je odpustím tak jako sebe
Když konečně můžeš křičet
přijdeš o hlas
a tak je to vždycky

Tohle dítě není pro malomocné
tohle dítě je nejmocnější zvíře na světě
bude tak milovat a tak i zemře!
strašlivě krásnou smrtí
která ti dovolí napít se vesmíru a mě přežít

Zítřek rozpuštěný v okamžiku
a kyselině citu vzduchoprázdna
Korunován liliemi
a vůní vyprahlých těl
Balada o životě
kdo ví jakém?!
2011 sms

———————————————————————–

Melancholie tak jako meluzína je žena
vlasy má zplihlé podél hlavy a tak jako člověka
život ji občas baví
tu děvku všedních dní
jež na kost nahá vysvlečená tahá se s kdekým
– opar pěna –
putuje v lidech neviděná
malicherná jako všechno důležité
zbité skutečnosti unikáš pomocí dveří
nakonec stejně zvítězí ten kdo věří
že pravda je povětrná
stejně jako meluzína
melancholie
a žena
2002 duben / mancard

———————————————————————–

Jsou ticho ani nedutají
na co si asi hrají kostřičky?
na válku tu svou malou mezi dvěma světy na dálku
cinkilinky cinkilinky zahrajem si na masové vrahy
bezposkvrnky
bezkrvinky
je ticho v šeroslepu
slyšíš už jen jak tepu
addagio
2006 arbajt

———————————————————————–

Rána… zrcadlení předobrazu dne
Pochytat myšlenky – usměrnit se – najít jeden jediný proud
a do něj skočit – neomylně
Schraňovat pro tebe slova a pak je promlčet
patos patos patos a mezitím spousta křiklavé práce
Liška neochočená opakuje se
Šedá blána výhledu z oken
Chci prostoupit sama sebe a dál
Zmatky stít jak revolucionáře!
2011 panelakoid / Luka

———————————————————————–

Zima cválá mnou
jak bílý kůň s mrtvým
jezdcem v náručí
Kdo ti poručí
dávati se davu řvoucímu
s něhou která mrzí ještě další slunovrat
Ticho naladilo k tanci
s tlukotem andělských křídel
stěna je bez omítky
u nebeských vrat
Kdo ti dovolí dožíti se jara
když jitřence podřízl hrdlo cherubín
a zima mladice celý rok spala
pod kopyty splašeného koně co jmenuje se Splín
cca 1999 – 2002?

———————————————————————–

Dada! Koníčku spěchej do náruče dítěte
a nenech se rozplakat pukavcem světem
vždyť ty se máš mazlit s oblázky a pojídat hlasitě třešně
milování je ti bližší ráno
je čerstvé jako chléb a také tak voní
nedělní zvony
ukazují ti cestu do sebe
Koníčku Dada neutíkej
nechci si zapomenout hrát
na sur-reálno
2011 sms / New roll city

———————————————————————–

Slova mi skákají z úst
jsou to sebevrazi
nezřízeně vrhají se do života
ten je zkazí
co bylo řečeno je otisk do kamene
znamení pohany pro nevyřčené
myšlenko děvko nemysli si
že tím že se spustíš zachráníš si
to jediné z jazyka co ještě zbylo
vždyť první slovo dávno tě zahubilo
2010 plzenska

———————————————————————–

Nemluv – rozbila by sis hlavu o dlažbu
z papíru si také můžeš udělat perutě
přistřihnout do stylu – do stylu motýlek
plave si až na dně tvých dlaní špinavých
dětí a dní si nevšímej tak jako sebe
si pamatuji zítřek je úplně tichý
za zpěvu mnichů jež mýlíš si se stromy
v téhleté chvíli nemluv prosím tě
protože jestliže jdeš rozbíjet myšlenky
pak pouze o papír tu dlažbu zasněženou
peřím jímž zaplatím ti ticho!
cca 1999 – 2002?

———————————————————————–

To v jablcích jsou stopy po ráji
Muži z nich tupě zírají – nic netuše –
že vidíme jim téměř do duše
že jako ty vševědoucí Evy – Venuše
schováváme v sobě mnohé
ze života samoty a něhy
cca 1999 – 2002?

———————————————————————–

Jak troufalí dokáží býti smrtihlavové!
Obláčky –– jahodové pyré
zase cosi nechutného do života…
Pomlky ––– jak jinak nastolit mír?

Byly doby kdy se životní úroveň podobala bodu mrazu
Break point

Ale takových ještě bude než se naučíme mlčet
Nic neslyšet – Nic neumět – Nedýchat
a přitom býti – Součástí
Tužby do stmívání

O ničem přeci nevypovídám
Důležité je volit
Volit především
Volit alespoň

… už tě totiž nemohu opustit
Láska je také jahodové pyré
Jsem celičká ulepená
Ach sladká – k ujídaní…
Až mě zbude jen tak maličko a na krajíček

Maličká cikánečka
Penízky třpytivé a sukýnky s květinami nám o rytmu nic nepoví…

Výkřik!
Tanec v letu svobodných
Špička pata pata špička
Ptáci ohniváci – smrtihlav a labutě z jezera
ti všichni skončí na pekáči
Ne–li dnes
tak zítra
Určitě
cca 1999 – 2002? Nejdek / Cajovna

———————————————————————–

Zámotky myšlenek vzpomínek vzruchů
líhnou se pod světlem zítřků
čas na mě řve z rozjetého rychlíku
naskoč si holka meškáš v intermezzu
na všech nádražích světa čekají mě vždy stejné koleje dějů
hlavně nepolevovat v upřímnosti
flákotě na pultu řeznického krámu
poezie masa a dlaždiček nám o krvi nic nepoví a přeci…
je v tom krásy až za vesmír
jsem syrová jarní půda
jako každé jaro očekávám setbu
tak každý podzim očekávám sklizeň
s dlaněmi plnými zimních jablek
2011 pred vernisazi /KV

———————————————————————–

Nesmysle podej mi ruku budeme spolu
a mlčky kráčet sněženkami
bílá mi totiž ladí k pleti
a nesmysle – ty bílé smetí
studíš jako každá jiná krutá jinovatka
okouzlujíc svými geometrickými trny
kubistického Krista
cca 1999 – 2002

———————————————————————–

Držím čas mezi zuby
skřípe
chlípně
a v hlavě mám písek
sype se směrem do záhuby
kam patřím já
a pěna z huby
bratříčku můj Hříchu
svlečený do vleček
z vášně a plaché nudy
včera byls pravda
a dnes nevíš kam a kudy
Bůh drží mi palce
sedě na vejminku
mezi sudy
pálenku žmoulá v tlustých prstech
cikánský pláč z vesela hraje
na nebi dobře na zemi zima
a lidské zrůdy
ve sněhu tají
osudy
neosudy…
2012 vanocni / dedikovana J. Ocilkovi

———————————————————————–

Někdy je lepší jíti spát než říci vše co řečeno býti chtělo
zase ti místo duše uletěly včely čas a trochu také tělo
to ostatně ulétá dost často… do náručí průsvitnějších než–li sen
a ráno? střepina v oku měsíce – vypustí vše zbloudilé zas neúprosně ven
cca 1999 – 2002

———————————————————————–

Co z Vás mám muži?
hlavu v dýmu a srdce v popelu
kde fénix se rodí a múzy zmírají
jen maso a rácio tři a půl kila
na váze klesám příliš široko
flákota mé věčné slávy
hanba mi při každé malé lásce
opovážlivosti dospělých dětí!
2010 plzenska

———————————————————————–

Zase mě spolkla tramvaj
cinká si to neúprosně kupředu
čtu si requiem od Rilkeho a tebe
nebesa barvy inkoustu kápla mi do zřítelnic
nezřetelně vykreslujíc hvězdy

Světla teď bude víc…

v tramvaji sedí dva úplně stejní muži a dáma v lakovaných střevíčkách
ohně cos zapálil stále hoří a to je dobře
je mi teplo a voním po nich životem…
2011 sms / tramvajova

———————————————————————–

Křehká sílo
naplněný pokoji
za jaký konec chytit se?
Radostný smutku
hlučná něho
průsvitně vítám dny
vypsat se nemohu z toho co nesu…
2011 sms

———————————————————————–

Zase se je pokusili umlčet, asi jako předtím chtěli aby mluvili. Vesmírem se nesměle potácejí ryby, za šupinami uvízlo jim štěstí prý a ony mlčí v čase. Ploutvemi rozhrnuly nebesa jako oponu. Vyvstává nám tímto nová fata – morgána – jeviště, na němž zpívají prkna mrtvou píseň o lese, jenž před ohoblováním znamenal život. Ve formě prken ovšem znamená svět. Publikum řičí něco o pravdě, spravedlnosti
a trestu zároveň, jejich zaťaté pěsti potí krev vášní a výmluvné chřtány zejí prázdnotou před slovy. Reflektory očí snímají scénu dočista, aby bylo jasno v meziprostoru, do nějž zrovinka vchází aktér. Jaké to má však zvláštní odění? Jakou to masku? Je to bledobílá bytost, král asi…, neboť jeho skráně zdobí koruna, leč z ostnatého drátu. Publikum je vzrušeno! Publikum duní… Ten král je oděn do kříže a hřebů. V symbioze dřeva a člověka, člověk krvácí a hra se končí – pomalu – ryby odlétají do vesmíru směnit své štěstí s hvězdami… A publikum? Publikum nadšeně tleská NAVĚKY.
cca 1999 – 2002 vanocni

———————————————————————–

Být všude na půl a přeci jen se vším všudy
z řetězu ještě neutržen

Dýchat hudbou a něčím nevyslovitelným
tajemstvím hraček pro divoké

Být tomu uprostřed a bez dotyku
víc než jiní a proto trpět maličko
záleží-li na čase pak neumírám
záleží-li ještě vůbec na něčem

Strach zahoří je sprostý
To co žijes sis nevymyslel
můžeš mít všechno co chceš
a tak se tomu bráníš
Být všemu předobrazem
sám se vším pořád sám
2011 dedikovana Ortenovi a dekuji za U tebe teplo je v hudebni produkci Hm

 

V bodláčí tam představuji si svou poslední svatební noc
Nevěsta – nevěstka co z toho bylo dřív?
Uskřinout pravdu v počátku je také potrat miláčku
S ranami právě od bodláčí krvácím si to větrem
Muž jako jediný dokázal ze mne udělat ženu
A stanu–li se tím čím jsem nebudu uz nikomu scházet
Moře racek si mě podává mě nepodajnou
se vzkazem zaskleným v hrdle mého klína sevření
Dřív byla nevěstka tím jsem si teď jistá!
cca 2006 / svatebni dedikovana P. Fryvaldskemu

———————————————————————–

Voda nesmyla všechnu mou špínu zas zůstala mi jako pervérzní dorostenka v krabičce od jahodového mlíčka

Včera v kostele vedle mě z jedné strany seděla pravda a z druhé lež zaujalo mě že amen říkaly obě stejným tonem

Už se trochu bojím něco si přát neboť sny se plní

Zrada stejně jako všechno co smrdí hříchem současnosti je také špína a tu si už voda nikdy neodnese miláčku
cca 2006 Luka / vana

———————————————————————–

Slavík nabodnutý na trn dokončil růži
pěna od úst ne nepodobná cukrové vatě
bez veškeré sladkosti chci se obejít

Dotknout se strun těla znamená rozehrát výkřiky pávů
a uzřít duhu jejich zřítelnic
to vše je prchavé jak ranní slunce na zácloně
oponě probuzení
jen těžko uvěřit že slavík nezemřel zbytečně

A přesto budeme vždy koketovat s trny
přesto si srdce vždy a znovu nabídneme ke snídani
abychom se mohli zmítat v průvanu
zapomínat kdo jsme
a krvavě se k sobě zase vracet

Hřích to je ta růže co bydlí na planetě malého prince
naštěstí je pod poklopem
kam křídla slavíků nemohou…
2011 sms

———————————————————————–

Konec světa spolknutá pampeliška
mé hanbaté tělo vykukuje z chmýří příliš jasným směrem
poplácávajíc mě familiérně po ramenou kostnatými křídly smrtihlava
vykřiknu pohledem a nikdo to slovo neuloví
rovnoběžka s přelámanou páteří oceněná leda tak pouťovým stěstím
zamávala jsem včerejšku plácačkou na hovada
amen
2011 Luka

———————————————————————–

Ty zrůdo z masa a kostí
chřestýši zbabělosti
ješitná výlevko planých nadějí
nazývám tě svým mužem
ve vší upatlané něze matek
a tohle obvinění můžeš nosit jako zdobný medailonek
třpytící se zbytečností při patetickém projevu lásky a sebetrýzně
kyvadlo rozmařilosti nad propastí života
které toho ví víc o braní než o dávání
2010 plzenska

———————————————————————–

Jsi pohozená plyš
rozpolcená krajka
marné volání do ranní kávy
skleněné oko neoraného pole
prašivá budoucnost nakažená od minulosti
smutek v studeném saténu
třpytíš se vyzývavě staniolem mastná
víš kdo jsi a odkud a kam šla bys ráda
I když už dávno unesl tě průvan
tomu ses dala bez paměti
ze zahálky východních kurev
a bez zpáteční jízdenky na magistrále života
Ta mrcha tě stejně najde všude
je vnímavá jak pozdní odpoledne
při otevřené knize beze slov
Naivně a ještě chvilku budeš zkoušet
plešatou zpěvačku uchopit za vlasy
křečovitou bolest a taky sebe
prohnat věčným ohněm
ani výkřik neuslyší ticho
jen cukr a bič udeří do nekonečnosti neplodných pastvin
na nichž si už po několik let ustýláš k spánku
2010 dedikovano uradu prace v KV

———————————————————————–

Všechna umělecká střeva vyrvu si z těla připínáčkem
a zatančím bez skrupulí nahá od krve
valčík v rytmu stmívání střílejíc úsměvy
těmi dalšími zářezy na pažbě lebky
do vás do všech
cca 2007 arbajt

———————————————————————–

Jak se ti povedl život?
opyřené nedochůdče
žít z něho budeš až do Smrti
tvé nevlastní dcery

Bloudíš jasným směrem
ničeho nelituješ litujíc sebe
přitom všem nejvíc

Rytmus s tebou mluví osobně
krvavou polévku snídáš
večery v zavojích nadnášejí tě
spánek spasitel
zůstat s ním tak
napořád…

A tak se ti povedl život
čas rozdal zbraně
tři taneční kroky
a pád
2011 velikonocni

 

Alter ego
Přijdu si nahá víc než kdy jindy
vidím v obrazech slepýšovitě
temnem cukruji noc
i hvězdy společnice vykřičených domů

Čas uběhl v mé nepřítomnosti
drtím se drtím nevědomě
k čemu sama sobě jsem?

Jistotou spěješ k lacinosti
navždycky medůze spřerážet všechny kosti

Vášeň saje ústy zlatoústé ryby
všechny chyby diamanty života a smrti
Kurtyzány důstojnosti
jen těžko říci ve víru čeho spřádají všechny zlosti
Něha rozpuštěná v počestnosti
a záblesk světla co vyrazí ti dech

Kdo vejde ke mě
ztratí se do věčnosti
s pahýli křídel na zádech
2011 dedikovano J. Pevnemu

———————————————————————–

Křehká nádoba vdechla Tmu
Hvězdy se zařízly do hrtanu bolestivě
Kašel promluvil sám o Sobě
Smutek v růžových šatičkách skotačivě dotančil k propasti
Zrcadlo temně odpovědělo Představám
Vdova Smrt se již po sedmé vdává
Vlečka z peří a perel oběsila jí důkladně
Již několik let ti nikdo nepoložil dlaň do vlasů
a neřekl…
-rozumím ti ty Kurvo-
2011 dedikovani O. Tuckovi

———————————————————————–

Když se tě dotkne vzpomínka
zkameníš v průhledu do vikýře
a jak padáš z půdy
z jejích prken
pláčeš vodu
celé peřeje

ráno se podudíš sladká rakvičko
jakoby se nic nestalo
teď anebo nikdy
kdo začal konec
ať si koncem i skončí
nic se tu neděje

špinavá od šlehačky jsi připravená
vdát se i bez věnečku
nevěstko naděje
2011 Karlin / silvestr

———————————————————————–

Až budeš moci zase psát
napiš báseň

O tom jak tě bolí něco co není
jak hluboko jsi a jak s tím jen na povrchu býti smíš

Až budeš moci zase psát
nakresli beránka jak drží v zubech stepního vlka
krve by se v něm nedořezal
ani za mák
2011 Karlín